Nedávno jsem cestoval tramvají, v Nizozemsku jsem žil jen krátce. Uviděl mě starý strýc a dal mi místo. Moc jsem se styděla, jelikož jsem mnohem mladší než on, tak jsem to ani nechtěla přijmout. Strýc se na mě usmál a jen řekl: „Posaď se synku, vidím ti na rukou, že jsi dnes pracoval, jen jsem šel kolem, neměl jsem se čím unavit. „
Velmi mě dojalo strýcovo chování, hlavně to, že se stále najdou lidé, kteří uznávají, že mladý člověk může být unavený, také pracuje a bolí ho nohy…