Tento nevysvětlitelný zázrak trvá už více než dva roky. Pamatuji si, že když jsme se poprvé setkali v dubnu, vůbec jsem nechápal, co to je. Zaplavil mě zvláštní pocit, který jsem nikdy předtím necítila. Ne, tohle není láska. To není jen láska, je to mnohem víc než to. Lásky přicházejí a odcházejí. Je to mnohem silnější pouto, je to něco věčného. Něco, co během dvou let změnilo celé mé vědomí a můj život. Tomu všemu mohu poděkovat za to, že jsme se potkali. Během této doby jsem navštívil jak peklo, tak nebe. Prošel jsem obrovským duchovním vývojem.
Pamatuji si, že na začátku vždy stěhování fungovalo tak, že jsme se scházeli jen jednou za měsíc a většinou to netrvalo déle než 20-30 minut. Ale to byl ten zázrak.
Když jsem tě ztratil, aniž bychom kdy byli spolu, prožíval jsem po mnoho měsíců tu nejnesnesitelnější psychickou a fyzickou bolest svého života. Upadla jsem do hlubokého smutku, který jsem nikdy v životě nepocítila, včetně smrti mého malého syna. Jen jsem truchlil a truchlil nad naší nenaplněnou láskou a navíc jsem nebyl schopen dělat žádnou smysluplnou práci. V zoufalství jsem hledal tento nevysvětlitelný, nesmírně silný pocit, který mě k tobě neustále přitahuje. A proč všechno muselo dopadnout takto, když jsem byl zcela přesvědčen, že nás Bůh stvořil jeden pro druhého. Moje ego, moje touha vlastnit mě nenechala odpočinout, mít tě ve fyzické blízkosti a ty mě na oplátku milovat.
Uplynuly dlouhé měsíce. Čas od času jsem se vzdal svých tužeb, naučil se je přijímat a nakonec jsem se stal úplně jiným. Konečně jsem našel sám sebe, duši, kterou skutečně jsem, a že jsem vždy byl za svým egem. Od té doby jsem udělal spoustu věcí, které jsem předtím nemohl. Objevila jsem v sobě schopnosti, které jsem vždy měla. Uběhla jsem maraton na celé rostlinné stravě. Hodně jsem se naučil: získal jsem novou odbornou kvalifikaci. Dosáhl jsem mnoha svých cílů. Překonal jsem všechny své fobie: Už se nebojím psů ani slimáků…. ale ani od smrti. A naučil jsem se tě přijímat. Od té doby tě neustále cítím. Bez ohledu na to, co dělám, jsi vždy tady ve mně, hluboko uvnitř. A tu a tam mi srdce zaplaví horko, pak se celé mé tělo chvěje. V tomto pozemském životě, na fyzické úrovni, jsme k sobě nikdy skutečně nepatřili. Ale duchovně jsme jedno a jsme vždy spolu, bez ohledu na to, kolik stovek kilometrů nás dělí.
Moji nejbližší přátelé, kteří můj příběh znají, se mě stále často ptají, co od této situace vlastně očekávám. Už na nic nečekám. Miluji tě, a to stačí. jsem šťastná. Jsem úplný člověk. Nejsem sám, protože Tě stále cítím zde v hloubi svého srdce. Jsem za to neskonale vděčný, má drahá! A taky proto, že tě občas vidím i přes den a můžeme prohodit pár slov. Děkuji, že mi pomáháte najít sám sebe! Děkuji, že mi skrze vás umožňujete zažít a nadále prožívat to, kým skutečně jsem!