Tři kanadští rybáři, Mallory Harrigan, Cliff Russell a Allan Russell, byli čtyři míle od pobřeží Labradoru, když se jim naskytl zvláštní pohled. Vlny přetvořily velký ledovec tak, že část nad vodní hladinou připomínala obrovský velrybí ocas. A na tomto velrybím ocasu, vytvořeném z přírodního ledu, seděla živá bytost. Členové redakčního týmu Ketkes také nejprve mysleli na tulení mládě, ale skutečnost je mnohem fantastičtější!
Tento nádherný ledovec byl spatřen rybáři
Když se přiblížíte, uvidíte, že ledovec skutečně má pasažéra! Ale co by to mohlo být?
Vypadá to naprosto logicky: kam oko dohlédne, moře, hle, ledovec; může to být jen tulení mládě.
Nebyl to však tuleň, ale liška! Přesněji polární liška, která byla odsouzena k pomalé smrti hladem, unášená s přílivem moře na plovoucím a stále se zmenšujícím ledovci. Rybáři očividně nemohli nebohé zvíře nechat za sebou, a tak se pokusili malého tvorečka zachránit, ale nechtělo se mu vlézt do člunu. Museli se s tím trochu poprat a na některých místech prolomit led, aby mohli vzít nešťastné zvíře na palubu. Poté ho dali do krabice a následně se ukázalo, že zvíře bylo ve velmi oslabeném stavu.
Přestože nedošlo k žádnému zranění, stav polární lišky jasně naznačoval, že v době, kdy byla nalezena, hodně utrpěla. Pravděpodobně se stalo, že při hledání potravy vylezl na blok ledu, který praskl a oddělil se od pevniny. Tehdy se nebohá liška chytila do smrtící pasti.
V prvních 5-6 hodinách liška nejedla vůbec nic, jen ležela v boxu.
Pak si ale dodal odvahy a snědl těch pár párků v rohlíku a sušenek, které mu dala posádka rybářské lodi.
Rybáři vypustili lišku, která viděla moře na souši. Mallory také řekla, že přibližně v době svého vypuštění liška rychle našla vhodný domov v opuštěné psí boudě poblíž William’s Bay a že sem občas chodí lišku nakrmit.